Jarní Šošůvka:
29.březen 2008
V rámci svých turisticko-poznávacích aktivit, při kterých je v posledních létech v mém vybavení i radiostanice jsem si dovolil navštívit oblast, odkud se ozývají „regionální“ radioamatéři, případně i další obdobně jak já „postižení“, které zaujala možnost komunikace na rádiových vlnách. A nejen to, dovolil jsem si vyslat do éteru pár signálů. Moje návštěva, předem ohlášena, zdá se nijak nenarušila klid, který na kmitočtech panoval. Přestože po mnoha dnech nevlídného počasí byl tento den příjemný, příznivci rádiové komunikace se asi ještě neprobudili ze zimního spánku.
Moravský kras je oblast turisticky známá a vyhledávána. Předmětem mého příspěvku o ni psát není, přesto si neodpustím alespoň zmínku v souvislosti s autorem WWW prezentace „Bílý tesák.“ Čtenářům mého příspěvku doporučuji „pečlivě“ si prohlédnout veškeré odkazy. To, jakým způsobem dokáže Viktor „vykouzlit“ prezentaci svých zájmů o využití alternativních zdrojů energií a historii vodních elektráren a jak v souvislosti s tím dokáže popsat svůj kraj (Cesta krajem netopýrů), ve kterém žije, mi připadá úžasné.
Vyšel jsem z Jedovnice s úmyslem projít trasu do Sloupu (cíl cesty) pokud možno terénem o vyšší poloze. Počasí mi přálo, viditelnost byla nadprůměrná, ranní přeháňka se změnila na polojasno. Slunce příjemně hřálo, i přes teplotu kolem 15°C byl však vítr na otevřených prostranstvích velmi nepříjemný. Na trase Vilémovice-Krasová-Krasovské údolí-Ostrov-Šošůvka-Sloup jsem se držel červené značky. [mapa]
Snažil jsem se zachytit nějakou komunikaci, ale kromě přípravy na „výjezd“ Rudy Holice z Olomouce, několika signálů ukončených „rogerem“ z her dětí v blízkých obcích jsem nezaslechl nic. Z okolí mne zaujala na protějším kopci rozhledna na Podvrší (dle informací nepřístupná, škoda!) a vysoký stožár vysílače Kojál, viditelný v regionu snad odevšad (připomněl mi spojení, které se mi podařilo s Petrem Blansko koncem ledna z beskydské Čantoryje.
Mým cílem byla Helišova skála (JN89JJ, výška 613 m.n.m.) u Šošůvky. Místo jsem vybral záměrně, jako potenciálně vhodné k uskutečnění nějakého spojení.
Na vrcholu za skálou částečně chráněn před větrem jsem ani nestačil dojíst svačinu a přišly první výzvy: René Chropyně z Holého kopce u Přerova (tentokrát nahoře úplně sám) a Láďa Vyškov na Urbanu u Rousínova, testující nová místa pro připravované expedice. Spojení s Láďou bylo předem časově naplánováno, potěšení z jeho uskutečnění bylo oboustranné. Z intenzivní komunikace Reného jsem vytěžil možnost pozdravit se i s Přemou Olomouc, přebývajícího v Tovačově, Rudou Holice, který byl s dalšími radioamatéry v Dalově u Šternberka, s Pavlem (Dědkem) z Přerova a s Liborem Police, což bylo asi tento den spojení nejdelší (80 km). Slabý signál vysílání Alfa Vratimov z výstupu na rozhlednu Háj u Šumperka i přes naléhavé výzvy Reného neměl na mém stanovišti pokračování.
Strávil jsem pár desítek minut v příjemném prostředí Helišovy skály a jezírka. Vhodnost onoho místa pro rádiovou komunikaci vzhledem k malému počtu spojení nemohu posoudit, rušení z blízkého vysílače jsem nezaznamenal. Jako místo zastavení (dostupné i autem) při putování regionem však všem doporučuji. S pozdravem a někdy zas na slyšenou...
[autor: Petr Petřvald]