Jak už bylo napsáno, naše expedice se kromě pobytu v přírodě zabývá především vysíláním na radioamatérských a občanských pásmech. Elektromagnetické vlny mají velmi zajímavé vlastnosti a jejich šíření, potažmo i dosah rádiového spojení je závislý na mnoha okolnostech:
- na použité frekvenci
- na vysílacím čase a aktuálním stavu ionosféry
- na vyzařovacím diagramu a zisku antény
- na vlastnostech a nadmořské výšce stanoviště
- na druhu modulace a formě přenášené informace
- na velikosti vyzářeného výkonu
- na úrovni nežádoucího atmosferického a průmyslového rušení
Pásma KV:
Tyto elektromagnetické vlny se šíří přízemní i prostorovou vlnou. Pro spojení na větší vzdálenosti se záměrně vyhledávají takové podmínky (denní doba, roční období, sluneční aktivita aj.), při kterých se tyto vlny odrážejí o vrstvy v ionosféře a umožňují tak relativně snadná spojení i do vzdálených míst skrytých daleko za horizontem či dokonce na druhé straně zeměkoule. Vysílání je možné i z hlubokého údolí do jiného hlubokého údolí odděleného hradbou hor. Vzdálenosti jsou značné, ale jsou časová období, kdy je spojení nespolehlivé ba i nemožné. Při použití těchto pásem je potřeba použít dlouhou anténu, proto tyto frekvence nepoužívají malé stanice ruční a mobilní, jsou doménou stanic stacionárních.
Pásma VKV a UKV:
Tyto elektromagnetické vlny se šíří přímočaře nebo odrazem o elektricky vodivé překážky - jako světlo. Dosah vln je omezený viditelným obzorem nebo na místa, kam se vlna může dostat mnohočetným odrazem. To za běžných okolností neumožnuje použít tyto frekvence na mezikontinentální spojení a jejich využití je víceméně regionálního charakteru. Pokud je nutné pokrýt velkou oblast, je potřeba vysílat z vysokého kopce. Výhodou je, že antény pro vysílání těchto radiových frekvencí mají malé rozměry a proto těchto vln využívají i malé ruční radiostanice nebo stanice instalované v autech (profesionální, občanské i radioamaterské).
Protože na naší expedici využíváme nejen pásma KV, ale i VKV a UKV, snažíme se vysílat pokud možno z míst s vyšší nadmořskou výškou s dobrým výhledem, tam kde šíření našich vln nebrání terénní překážky. Ideální je kopec s holým temenem, bez lesů (v ideálním případě s podložím obsahujícím ve svých geologických strukturách elektricky vodivé nerosty). Pokud bychom se omezili pouze na využití spodních krátkovlnných rozsahů, mohli by jsme se však utábořit bez potíží i v nížinatém kraji. Někde poblíž vodních toků či rybníků. Díky dobré vodivosti vlhké půdy by se spojení na KV také dařila.
[autor: OK2TAR]