Průzkum terénu v okolí Jednova:
Na sobotu 22.3.2008 jsem se dost těšil. OK2TAR navrhl letos uspořádat ještě jednu expedici, ale ne na kopci jak by se dalo čekat, ale v údolí.
Proč v údolí?
Mělo by se trochu experimentovat s QRP na spodních pásmech krátkých vln a pokusit se natáhnout drátovou anténu ve velké výšce napříč přes úzké údolí. Doma na tyhle experimenty není místo. Je to takový bláznivý pokus na zpestření - využít k napájení radiostanice energii nějakého potůčku.
Vše je teprve ve fázi plánování. Dostal jsem několik tipů a vyrazil do terénu. Z Vyškova jsem se vypravil na mě velmi dobře známou cestou do Protivanova. Netrvalo dlouho a byl jsem na místě. První zastávka byla v Protivanově u pana ing. Hanáka. Je to předseda zemědělského družstva od kterého máme každý rok svolení vysílat na Bukové. Další cíl mé cesty byla Buková. Tam jsem navštívil starostu obce pana Švece a hned od něj jsem vyrazil na místo, kde každý rok probíhá expedice Bílý Tesák. Celou louku i příjezdovou cestu pokrýval sníh, takže jsem na samotné místo musel pěšky, ale vůbec mi to nevadilo. Neměl jsem v úmyslu odtamtud začít vysílat, jen jsem to místo chtěl po pár měsících zase vidět.
Na převaděči OK0BF, jsem zavolal Viktora, který se mě zeptal na počasí. Povídám, na rozdíl od léta je tady sníh, vítr ten důvěrně znáš a že je tady zataženo není taky nic nového. Prostě tohle je náš Tesák. Oba jsme se tomu od srdce zasmáli a já pokračoval dál. Další moje zastávka byla v obci Jednov, kde jsem chtěl prozkoumat jedno z míst - jako jeden z možných cílů naší druhé letní expedice. [letecký snímek] Jednov leží asi 6km od Bukové směrem na Prostějov, takže jsem byl za chvíli na místě.
Provedl jsem průzkum, vše nafotil a hurá zpátky do Protivanova, kde jsem se zastavil na malém občerstvení v nám dobře známé restauraci. Kafe už jsem potřeboval a gulášek opět nezklamal. Moje poslední zastávka byla v Protivanově u větrných elektráren. Každý rok se tam chystám (je to po cestě na Bukovou), ale teprve dnes jsem se sem podíval. Nadmořská výška 662 m.n.m. hovoří sama za sebe. Udělal jsem pár pěkných spojení, ale zima a silný vítr zvítězily. Byl čas na odjezd domů. Prožil jsem velice krásný den byl jsem náramně spokojený.
[autor: OK2TVW]
Hledání nového QTH v okolí Ruprechtova:
Po prvním hledání nového QTH v okolí Jednova jsem nebyl vůbec zklamán. Místo nebylo sice ideální, ale v každém případě to byl krásný výlet a nová zkušenost. Ještě v sobotu večer jsem nebyl úplně rozhodnutý jestli a kam vůbec vyrazím. Probírali jsme různá místa, až přišel nápad prozkoumat tuto lokalitu. V letních měsících máme stejně naplánováno navštívit dětský tábor v Ruprechtově, tak proč se tam nepodívat a nerozhlédnout se i po okolí. Z Vyškova je to vlastně kousek a na místě jsem byl celkem brzy. První moje zastávka byla u historického mlýna. Opravdu krásná památka, která stojí za prohlédnutí. Musel jsem se vrátit kousek zpět a za místním hřbitovem jsem odbočil na úzkou asfaltovou cestu, která mě asi po 3km dovedla přímo k táboru. Při vjezdu na asfaltku se návštěvníkovi ukáže velice krásná scenérie. Celé údolí i s rybníkem jsem prošel a čtenář si jistě udělá obrázek sám. Za zmínku stojí hráz rybníka pohled pod ni. Hned v první chvíli mě napadla myšlenka uspořádat expedici tady, ale hned mě to přešlo. V letních měsících tady bude asi turistů víc než máku a to není to „pravé ořechové“ a ani místo není úplně vhodné. Ale kdo ví? Pokračoval jsem k dětskému táboru a po krátké prohlídce jsem pokračoval k hlavnímu cíli mé cesty...
Vrátil jsem se zpět na hlavní silnici, projel jsem kolem mlýna a asi 400m za obcí jsem odbočil na polní cestu. [viz. mapa] Ta se asi po 1km rozdvojila a já ještě kousek pokračoval. Pak už jsem musel po svých. Přede mnou se objevilo údolí a na pravé straně malá vyvýšenina. Začátek údolí byl dost zarostlý a tak jsem si to namířil k pahorku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se nacházím v zaniklé středověké obci Hamlíkov. Cestou do údolí jsem měl po pravé straně něco co bych těžko nazval potok. Pramen byl zřejmě někde kousek výš v poli a pro náš účel nebyl vhodný. Sestupoval jsem do údolí a na jeho konci jsem konečně objevil potok Haná. Času bylo už dost málo a tak jsem udělal pár fotek a pomalu se vracel k autu. Ještě bych rád doplnil, že jsem sebou neměl mapu a tak jsem to měl trošku těžší. Dostal jsem se na místo, kam jsem původně neměl vůbec namířeno, ale myslím, že to nevadí. V každém případě jsem v těchto místech nebyl naposled. Vrátil jsem se na hlavní silnici a pokračoval dál přes obec Podomí k televiznímu vysílači Kojál. Projel jsem pásmo a po pár spojeních jsem se chystal zpátky. Najednou se na PMR ozvala stanice Radek Krásensko. Radek vysílal pár desítek metrů ode mě a tak nebyl problém se osobně poznat. Opravdu vydařený den, ale byl čas odjezdu domů. Cestou zpět jsem udělal ještě jednu krátkou zastávku v obci Nemojany. Bývalá pískovna leží hned u silnice, velmi zajímavé místo. Určitě by se dalo časem nějak využít. Takže co dodat? Budu se těšit na další cesty, portejbly a průzkumy. Má někdo nějaký tip? Tak zase příště.
[autor: OK2TVW]
Zajímavosti o mlýně:
Ruprechtovský mlýn je evropskou raritou. Není osazen čtyřmi lopatkami, jak bývalo v našich končinách zvykem, ale jeho někdejší majitel Cyril Vágner se shlédl v moderním pohonu pomocí větrné turbíny, jejími vynálezci jsou americký farmář a konstruktér Daniel Halladay a částečně i anglický mlynář Haverhill. Ono to „shlédnutí“ bylo spíš nutností, protože jeho původní mlýn při větrné smršti v druhé polovině devatenáctého století přišel o střechu i o lopatky. Proto mlynář hledal napříště takové zařízení, které by vichřici odolalo. Halladayova turbína je uspořádaná tak, že její segmenty s žaluziemi jemných hustých lopatek lze sklopit, aby nestály větru v cestě. Je ji možné i za silného větru regulovat nebo úplně zastavit. Turbína má samozřejmě větší účinnost než čtyřkřídlý vetřák a navíc se samočinně natáčí proti větru. I to bylo velké ulehčení. U starých mlýnů musel mlynář otáčet proti větru celou střechou - ručně pomocí rumpálu. Vágnerův mlýn pak snadno semlel i dvojnásobné množství obilí ve srovnání s konkurencí. Turbína má průměr 10 metrů, váží 2000 kg, tvoří ji 160 lopatek a otáčí se 16 m nad zemí. Podobné turbíny byly u nás tři. Mimo ruprechtovskou ještě v Pozořicích a Tvarožné u Brna. Ale jen tahle se dočkala dnešních dnů. V osumdesátých letech minulého století ji jako student strojní průmyslovky pamatuji zcela v troskách. Ale dnes je díky rekonstrukci Ivana a Blanky Sládkových jedinou provozuschopnou větrnou turbínou tohoto typu v Evropě.
[autor: OK2TAR]