expedice-bílý-tesák ostatní táboření finská svíce
Finská svíce je zajímavý způsob, jak rozdělat oheň na kterém chcete vařit, aniž by bylo zapotřebí budovat ohniště. Jedná se o trik lesních dělníků, kdy se špalek smolnatého jehličnatého dřeva rozřízne podélně dvěma širokými řezy motorovou pilou do kříže tak, že vzniknou jakési čtyři „nožičky“. Nařezaný špalek se spodní nerozřízlou částí usadí do hlíny (nebo v severských končinách do sněhu) a okolo udusá, aby pevně stál. Oheň hoří ve špalku a plápolá vzhůru, takže dole se nic nepopálí (s odpadáváním jisker počítat musíte).
Finská svíce je víceméně pracovní záležitostí dřevorubců s motorovou pilou (nikdo z nich si při své tvrdé práci na pravověrného zálesáka nehraje). A protože sebou nosívají v kanystru benzín do pil, nejčastěji zapalují finskou svíci nalitím malého množství benzínu (objem uzávěru od kanystru) do špalku uprostřed kříže. Benzín, který proteče špalkem až dolů, pak zažehnou švédským křesadlem, sirkou nebo zapalovačem. Za severského hlubokého mrazu se benzín poměrně málo odpařuje a tak dělníkům nic vážnějšího nehrozí. Nicméně v našich zeměpisných šířkách (a v letním parnu zvlášť) by benzínové páry spolehlivě vybuchly a připravily vás přinejmenším o vlasy, vousy a obočí. Když už chcete použít hořlavou kapalinu, rozhodně to nesmí být benzín ani jiná hořlavina první třídy! Použijte malého panáka tekutého podpalovače, petroleje nebo nafty a sirky. Skalní trempové však udělají nejlépe, když se obejdou bez ropných urychlovadel úplně a do zářezů nastrkají březovou kůru a jemné třísky či hoblinky z řádně smolnaté borovice.
Špalek se rozhoří nejprve na vnitřních hranách řezu. Pak chytne komínový efekt s výrazným tahem, který drží oheň uvnitř špalku. Na takto hořící špalek můžete postavit kotlík, ešus nebo konzervu jako na plotýnku a vařit. Během této doby se o něj prakticky vůbec nemusíte starat. Nepotřebujete přikládat, ani rozfoukávat. Špalek si vystačí sám, až do doby, než se jeho nožičky ztenší natolik, že se rozpadne na jednotlivé části. To už ale budete mít nejspíš uvařeno a kotlík sundaný nebo si včas přichystáte špalek druhý.
Kliknutím na obrázek ho lze zvětšit, kliknutím na zvětšený obrázek se okno opět zavře.
(Některý počítač bude požadovat odsouhlasit „Povolit automaticky otevíraná okna z tohoto webu.“)
Náš špalek byl příliš dlouhý a zbytečně hluboko nařezaný - po hodině přehořel ve spodní části a po jeho zhroucení, jak ukazují fotky, zbylo ještě mnoho nevyužitého dřeva v části horní. Nicméně byl to první pokus a my se z toho jsme se z toho poučili... Zbylé dřevo jsme použili na malý táboráček a drobné uhlíky roztroušené v okolí posloužily druhý den jako troud pro rozdělání ohně po zálesácku (pazourkem, ocílkou, a doutnákem).
Křížové řezy by neměly být příliš dlouhé, ani příliš krátké. Jak se v praxi ukázalo (a chybu odhalily i naše pokusy), optimální délka řezu od čela špalku by měla být okolo jeden a půl násobku průměru špalku. Jinými slovy, špalek o průměru 18 až 20 cm nařežte do hloubky cca 30 až 35 cm, zbývající část nechte nenařezanou (v délce rovné polovině až celému průměru špalku). Nařežete-li špalek méně než je doporučeno, rychle uhoří v horní části a nevydrží proto hořet dlouho. Nařežete-li ho výrazně hlouběji, bude se příliš dlouho rozhořívat, protože plameny se budou v dlouhých řezech chladit. Pod kotlíkem to bude hodně čadit a málo hřát. Mezitím se budou nožičky ve spodní rozhořelé části už příliš ztenšovat, takže brzy přehoří, špalek se zhroutí a horní část dřeva se už k vaření nevyužije. Špalek o průměru okolo 18 až 20 cm vydrží hořet zhruba hodinu.
[autor: OK2TAR]