V roce 2007 jsem vyjížděl na expedici z nového QTH ve Vyškově. Skoro celý rok jsem se ozýval velice málo a tak jsme s kolegy komunikovali většinou přes e-mail. Pracovní vytížení bylo u mě tenkrát dost vysoké a tak to byl většinou jediný způsob, jak být spolu v kontaktu. Občas se za mnou v zaměstnání zastavil kamarád Mentol, který v té době dost pracovně cestoval. Před samotnou akcí následovalo každoroční ohlášení naší expedice majiteli pozemku a další ročník mohl začít.
Vzal jsem si týden před naší akcí dovolenou a pilně doháněl, co jsem za celý rok zameškal. V tomto týdnu jsem s Viktorem OK2TAR probral podrobnosti expedice a taky jsem naložil část materiálu. Ještě před tím jsem zajel pozdravit našeho kamaráda Honzu OK2VPX. Bydlí pár kilometrů od Viktora a na většinu expedic nám zapůjčil pár užitečných věcí (anténu, stožárek atd.). Blížil se den „D“, který pro mě začal už ve čtvrtek (vyjížděl jsem s rodinou o den dřív).
Konečně jsem se dočkal. Materiál byl v autě, cestou jsme se ještě zastavil koupit čerstvé pečivo a hurá na Bukovou. Celou cestu mě rádiem provázel Viktor OK2TAR, kterému jsem hlásil celý můj přesun. A už tu byl Protivanov. Následovala zastávka na gulášek, který jako obvykle nezklamal a poslední 4km. Před námi byla Buková na kterou jsem se celý rok těšil. Co mě znepokojovalo bylo počasí. Byla velká oblačnost, sem tam pár kapek deště a hlavně foukal silný vítr.
Tak jako každý rok, jsem prošel terén a začal se stavbou tábora. Taktiku určil Viktor už v 1. ročníku a tak to bylo celkem jednoduché. (Správné umístění stanů, aut a stožárů.)
Co mě opravdu dost znepokojovalo byl opravdu silný vítr a déšť. Nebylo snadné postavit tak velký stan a pak následně stožár na který jsem umístil anténu na CB. Už jsem si říkal, že mám vyhráno a najednou se celý stožár poroučel k zemi. Naštěstí škody nebyly nijak veliké (jeden zlomený radiál a trošku pokřivená anténa). Stožár se postavil znovu a expedice z mého pohledu mohla začít. Ten večer jsem udělal pár pěkných spojení, ale nijak jsem je neevidoval a najednou se ozvala pro mě známá značka OK1FPI František (alias Indián Žižkov). Měl jsem velkou radost. Vždycky, když je na Moravě, tak se nezapomene ozvat. Jezdí na Stříbrnickou pravidelně a už pár roků se známe (škoda, že ne osobně). Celý večer jsem vysílal a o půlnoci jsem šel spát, abych byl ve formě další den, kdy dorazí zbytek expedice.
V pátek ráno jsem se probudil kolem sedmé hodiny ranní a po nezbytné hygieně jsem zasedl ke stanicím a začal poslouchat meteokolečka. Pak se ozval Viktor OK2TAR, který s celou rodinou vyrazil na cestu za námi. Mezi tím jsem se nasnídal a chtěl si uvařit kávičku. Tady nastala docela komická situace, používal jsem Viktorův druhý benzínový vařič, který venku ve velkém větru nešel zapálit. Přenesl jsem ho do hlavního stanu a tady celý pokus zopakoval. Ve stanu se dařilo až moc, celý vařič vzplál a já započal záchranné práce. Naštěstí se požár podařilo v zárodku uhasit a já si konečně oddychl a kávička byla opravdu zasloužená. Další část expedice byla na místě. Spolu s Viktorem přijela na expedici manželka Monika a samozřejmě jako každý rok dcera Týna se svými psími kamarády. Po krátkém přivítání jsme doladili technické věci kolem tábora a začali vysílat na CB. Pozdravili jsme se s většinou našich kamarádů a kolem půlnoci jsme zalehli do spacáků. Před námi byla sobota, hlavní den naší expedice.
V sobotu ráno jsme se probudili opět kolem sedmé hodiny ráno. Teda většina členů expedice. Je pravda že já vstával trošku později, ale všechno jsem dohnal. Viktor už pilně poslouchal a vysílal, a mě se z vyhřátého spacáku moc nechtělo. Počasí mě ani trošku nepřekvapilo. Bylo zataženo, foukal vítr a každou chvíli to vypadalo že sprchne. Počasí na Bukové je na samostatný článek... Ostatní členové expedice chystali snídani, připravili ohniště a pak se vypravili na krátkou vycházku do blízkého lesa. Blížilo se poledne a konečně dorazil i zbytek expedice - Jarda Letovice a Mentol. Opět následovalo vítání, většina z nás se celý rok neviděla. V odpoledních hodinách se za námi přijeli podívat naši kamarádi z Olomouce a Prostějova. Martin OK2GMO, Michal OK9XPM a Dalimil OK9DAL se svou přítelkyní. Kluci zapojili FT-857 a já měl možnost stanici vyzkoušet. Bylo to opravdu fajn, spojení se dařila a my rozdávali tak jako každý rok body do závodů. V tom se ozvala značka 9A5Y. Na druhé zavolání jsem udělal velice pěkné spojení do Slovinska. Lokátor JN85PO (437km). Tak tohle jsem si opravdu vychutnával. Někomu se tohle spojení může zdát naprosto normální, ale běžně takové spojení nemívám. Celou dobu spojení mi velice aktivně kluci směrovali anténu a celé spojení nahráli na mob. telefon. Byl jsem opravdu spokojený a rád jsem přenechal mikrofon ostatním členům expedice. Prostějovská skupina dorazila v zastoupení Milana OK9MVP a Přemy OK2TOR (Přemovo QTH je Olomouc). Milan přivezl nádhernou anténu na PMR a já měl možnost ji osobně vyzkoušet. Byl jsem opravdu mile překvapen a hned jsem požádal Milana o její výrobu. Ten souhlasil a dnes ji dost úspěšně používám. Milan měl sebou i několik přístrojů vlastní výroby, ale o tom napíšeme samostatný článek v rubrice technika. Odpoledne příjemně ubíhalo a kluci se museli pomalu loučit, přece jen to měli domů kus cesty. Byl to opravdu super den, počasí sice nic moc, ale to nás nemohlo nijak naštvat. Jarda Letovice dovezl sebou bezvadnou slivovici, kterou jsme po malých dávkách konzumovali. Mentol, který je v občanském povolání řiďič náklaďáku, sebou přivezl CB stanici a měl s ní malý problém, ale na vysílání to nemělo vliv. Seděli jsme u táboráku, sem tam vysílali a dlouho do noci jsme si povídali o všem možném a nemožném. Tak uplynul další den na Bílém Tesáku.
V něděli ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Viktor už dávno poslouchal a vysílal a já teprve lezl ze spacáku. Jarda Letovice a Mentol pozdě v noci odjeli a u mě už byla znát únava z předchozích dní. Venku začínal krásný sluneční den. Na Tesáku je to tradice, nejdříve trošku promokneme, užijeme si dosytosti větru a poslední den bývá většinou pěkně. Po nezbytné hygieně a kávičce jsem se přidal k Viktorovi. Dopoledne rychle ubíhalo a nám nezbývalo nic jineho než pomalu začít balit. Materiálu byla spousta a tak všechno zabalit a narovnat zpět do auta zabralo celkem dost času. Stožáry byly dole, technika a materiál uložené a pomalu nadešla ta chvíle, kterou nemám vůbec rád. Každý rok je to u mě stejné, cítím zvláštní smutek, ale zároveň i radost. Podařilo se to, na co jsme se celý rok těšili. Chci touto cestou poděkovat všem členům expedice za super víkend. Před námi je další ročník a věřím, že se na něm všichni opět ve zdraví sejdeme...
[autor: OK2TVW]