Konečně odezněla letní vedra a přišel malebný podzim, kdy se krajina zbarvila překrásnými barvami. I soumrak začínal o něco dřív. A tak nastal čas na podzimní špekáčkový ohýnek na zahradě v Olbramicích i čas na podvečerní zapálení petrolejky ve společnosti dobrých přátel, zálesáků a zejména radioamatérů (koncesovaných / nekoncesovaných i posluchačů - bez rozdílu). Akce byla svolána poměrně narychlo, protože udělat meteorologickou předpověď v dnešní klimaticky rozdivočené době (El Niňo) na více dní dopředu zodpovědně, je skutečně obtížné. Ale vyplatilo se, počasí vyšlo ideálně...
Jako součinnostní kmitočet pro komunikaci se zájemci o setkání, i pro komunikaci s návštěvníky nacházejícími se na cestě sem k nám na místo setkání, bylo zvoleno pásmo CB, konkrétně kanál č. 20. Samozřejmě, že volba pro CB pásmo padla proto, aby mohli spojení realizovat všichni bez rozdílu - tedy i zájemci z řad nekoncesovaných radioamatérů, ale bohužel ukázalo se to jako velmi špatná volba. Ten den se sluníčko postaralo, že ionosférou procházelo velmi silné rušení od zahraničních stanic a my jsme se nebyli schopni s žádnou stanicí v okolí spojit. Je docela pravděpodobné, že nás některé stanice volaly, ale my jsme je v tom rušení neslyšeli a nezbývá, než se za to všem dodatečně omluvit a příště stejnou chybu neopakovat.
Snad právě proto, že CB komunikace vázla, se nás v Olbramicích sešlo jen pár. Viktor OK2TAR, co by organizátor, byl na místě již od rána. A zatím co chystal ještě některé věci v chatce a okolí, dorazil za ním na portejbl Honza OK2VPX ze Senice na Hané. Honza sebou přivezl kompletní krátkovlnné vybavení včetně drátových antén. Chtěl z Olbramic odvysílat svůj pravidelný celostátní dopolední SSB kroužek v pásmu čtyřiceti metrů a následně i odpolední kroužek v pásmu osmdesáti metrů. Během přípravy KV antén pro vysílání přijelo další auto a v něm s dalším technickým vybavením dorazil Dušan Bučovice OK2DUS. Průběžně mezi prací jsme udržovali na CB i olomouckém převaděči OK0O spojení s Martinem Olomouc OK2GMO, který se vydal do Olbramic nejdobrodružnějším a nejsportovnějším způsobem. Z Olomouce vyrazil vlakem do Náměště na Hané a pak pokračoval pěšky do Terezského údolí. Z údolí zdolal prudký výstup do kopce na lesní svážnici a přes vrcholovou partii Beňov zamířil k vojenskému bunkru na kopci Křemela a dál směrem na Olbramice. Zatím co jsme zprovoznili techniku a Honza OK2VPX vysílal SSB kroužek na kmitočtu 7,171 MHz, dorazil Martin k nám. Čtvrtým do party se hlásil Vladimír Hlinsko pod Hostýnem OK2HPH. Ale protože musel doma dokončit nějakou práci s řemeslníky, dorazil za námi až odpoledne. V této sestavě se Olbramické setkání odehrávalo až do pozdních nočních hodin.
Pokud jde o techniku, pro monitorování součinnostního kmitočtu 27,205 byl použit Lincoln II+ s anténou lambda-půl. Pro vysílání na pásmu 40 i 80 metrů byla použita radiostanice Yaesu FT-895 a drátové dipóly příslušných délek, zavěšené vodorovně ve výšce asi 4 metry nad zemí. Protože napájení dipólů bylo řešeno masivním koaxiálním kabelem, byl střed dipólu v místě napáječe dodatečně podepřen žebříkem a dřevěnou vidlicí, aby se anténní zářič neprověšoval. Ukázalo se, že jiné QTH a jiné umístění antény vyžaduje dodatečné doladění dipólu. Nejprve jsme svinuli nadbytečnou délku koaxiálu do tvaru cívky a zavěsili ji pod střed dipólu, aby fungovala jako proudový balun. Pak, při opakovaném měření rezonančního kmitočtu i SWR, jsme postupně jedno rameno dipólu zkracovali, až rezonance antény odpovídala přesně kmitočtu, na kterém jsme chtěli vysílat. Bylo to pracné, ale na výsledku to bylo znát - prakticky z celé republiky jsme dostávali reporty 59+. Z toho jednoznačně vyplývá, že se vyplatí, dát si na portejblu s úpravou délky zářiče práci a mít anténu dokonale fungující. Nespoléhat se na to, že když anténa náhodou vyladěná nebude, že se to „nějak tunerem doladí”. Stanici tím sice neublížíte, ale věřte mi, za moc to stát nebude a protistanice z vás moc velkou radost mít nebudou...
Zvláštní a velmi zajímavou kapitolou setkání byly pokusy a měření s vertikálními anténami na krátkovlnná pásma, která prováděl Dušan OK2DUS. Stejně tak i pokusy, při níž přijatou VF energií z nedaleko pracujícího KV vysílače poblikávala žárovečka umístěná ve středu volně nataženého dvacetimetrového dipólu.
Co by to bylo za portejbl a za táboření, kdyby chyběl oheň. Tentokrát jsme nepoužili ani pazourek, ani ocílku. Oheň zapaloval Martin a pro zážeh použil jiskru vykřesanou švédským magnéziovým křesadlem. Dál už bylo všechno čistě na přírodní bázi - jiskry zachytila hromádka dokonale vysušené trávy „třtiny šedavé” a ihned vzplanula. Od ní se rozhořely drobné třísky naštípané finským nožem. Nedělali jsme žádnou velkou vatru, jen takový malý úsporný ohníček na upečení buřtíků a zapečení hermelínu s paprikou, rajčaty a cibulí v alobalu. Stačilo dvacet minut, prakticky bez obsluhy a bylo to vynikající. Samozřejmě nemohla chybět ani kávička uvařená na historickém lihovém vařiči značky Omnia a nebyla by to „Akce Petrolejka”, kdyby se večer nesvítilo petrolejovými lampami. Letos jich ale bylo méně než loni (někteří zapomněli přibalit...) Svítilo se německou lampou typu Feuerhand 276 Baby special včetně plechového stínítka, debatovalo se o detailech českých lamp Eagle, o historických závěsných lampách s kruhovým knotem od vídeňských výrobců a mnohém dalším.
Do večera se probralo všechno - od techniky amplitudově modulovaných rozhlasových vysílačů, přes studiovou techniku k nahrávání podcastů, až po kinematografii a obsluhu uhlíkových obloukových lamp promítacích přístrojů. Domů se vraceli účastníci v pozdních večerních hodinách a s hlavou plnou zážitků. Myslím, že se akce povedla a v budoucnu ji určitě zase někdy zopakujeme...
Po najetí myší na obrázek se zobrazí textový popisek.
Kliknutím na obrázek ho lze zvětšit, kliknutím na zvětšený obrázek se okno opět zavře.
(Některý počítač bude požadovat odsouhlasit „Povolit automaticky otevíraná okna z tohoto webu.“)