Termín akce 5.10.2024
Místo konání - Olbramice u Náměště na Hané
Konečně přišel první řijnový víkend a s ním termín, na který byla akce naplánována. No popravdě - byl to jediný volný termín, který přicházel v úvahu, protože ostatní víkendy byly už obsazeny. Buď pracovními či rodinnými povinnostmi nebo jinými radioamatérskými akcemi. Letos se na přelomu září a října přihlásila ke slovu příroda. A to hned dvakrát. Jednak špatným a deštivým počasím, kdy těsně před akcí pršelo mnohem více, než předpokládala dlouhodobá, ale kupodivu i krátkodobá předpověď, takže louka byla silně promáčená a navlhlo i dřevo na oheň, bez ohledu na to, že bylo zakryté. Ani počasí na samotný víkend neslibovalo zrovna „ráj na zemi” - ale kdo se dobře obleče, toho nic nezaskočí. Druhým hlasem přírody, kterým se ozvala, byla silná sluneční erupce (tedy vlastně hned dvě), které silně ovlivnily stav ionosféry a tím i šíření radiového signálu.
Jako první přijel na kole Petr Přerov (OK7PXT). Mezi tím přijel autem do Náměště na Hané Martin Olomouc (OK2GMO). Zaparkoval a s batohem na zádech, plným technického vybavení, putoval po žluté turistické značce z Náměště přes spodní část Terezského údolí vzhůru k Olbramicím. (Martin je vždy řádně vybaven - počasí není nepříjemnost, ale výzva.) Měl sebou i ruční CB-radiostanici schopnou pracovat s modulací USB.
V pravidelných intervalech se ozýval na kanále č.20 a podával „na základnu Petrolejky” aktuální informace o své poloze a o situaci na trase. Vysílání jeho čtyřwattové ruční stanice bylo srozumitelné v Olbramicích už z Olomouce a pouze dole v Terezském údolí byl signál nečitelný. Ale hned jakmile začal stoupat do kopce, už se čitelnost signálu výrazně zlepšila a v lese před Olbramicemi už burácel tak hlasitě, že S-metr na displeji skákal na S9+10dB.
Současně jsme monitorovali frekvenci „sdílenky” UHF6 (442,200 MHz FM), jenže kromě hovoru nějakých vzdálenějších stanic (z nichž jedna byla ze Zlína), jsme nezachytili nic čitelného. Zato různých slabých a rušivých signálů byla tato frekvence plná, takže naše stanice s neustále se otevírajícím squelchem nepříjemně obtěžovala. Pro příště budeme muset vybrat jiný, méně frekventovaný a méně zarušený kanál - nicméně opět takový, kde by mohli legálně vysílat i nekoncesovaní účastníci.
Pak autem přijel Dušan Bučovice (OK2DUS) a po něm Kentaur Iváň (OK2HRS). Sam Přerov (OK1SOF) se e-mailem omlouval, že se musí věnovat vnučce. Vladimírovi (OK2HPH) zase přišel topenář instalovat kotel, takže ani ten se nemohl dostavit.
Pak jsme se ruční radiostanicí na frekvenci 145,400 MHz spojili s Honzou ze Senice (OK2VPX). Ten chtěl původně přijet vyzkoušet si antény. Ale počasí na to nebylo vhodné, takže zůstal doma. Ani Dušan Bučovice, který vzal nově postavené krátkovlnné antény s sebou, je v nepříznivém počasí moc dlouze moknout nenechával. Ale jednu krátkovlnnou drátovou anténu EFHWA jsme přeci jen natáhli, to abychom se k večeru na frekvenci 3773 kHz spojili s Vladimírem a všichni jsme ho pozdravili. Dostal od nás také za úkol zapálit si doma ze solidarity petrolejku (budeme muset prověřit, zda tak učinil
).
Zatím co venku bylo silně nevlídno, uvnitř v chatce bylo krásně vytopeno. Prostor je to malý a tak pár starých větví ze zahrady a zbytky kůry v rozehřátých kamnech vytvořily útulné sucho a teplo.
Aby nekručelo v břiše, kdo chtěl, mohl si dát typické vesnické jídlo - horkou polévku zelňačku s bramborami, pokrájenou klobásou a krajíc chleba k tomu. Česneková pomazánka také přišla k chuti. (No vlastně poučení pro příště - bylo jí málo!) Ve spojení s trubičkami „Slaný karamel” to sice nebyla ideální kombinace na zažívací trakt, ale co naplat, když ty trubičky byly prudce návykové... Samozřejmě nemohla chybět ani kávička uvařená na historickém lihovém vařiči značky Omnia. A to jak Nescafe, tak i kávovinová náhražka Karo či černý čaj.
Jediný statečný, kdo nezklamal, byl Dušan Bučovice (OK2DUS), který si vlastnoručně přivezené klobásky opékal venku v dešti na maličkém ohýnku. V jedné ruce držel teleskopiskou opékací vidličku s napíchnutou uzeninou a druhou rukou držel nad sebou roztažený deštník.
Vzhledem k nepříznivému počasí jsme se nezabývali moc drátovými anténami, ani jinými aktivitami pod širým nebem, ale spíš takovými různými užitečnými drobnostmi, co se daly probírat v teple u kamen, technickými, tábornickými i obecnými:
- O ostrovních solárních elektrárnách a režimu provozu olověných akumulátorů v nich.
- O větrných elektrárnách s asynchronními generátory. O vodních turbínách vírových.
- O elektrochemické degradaci keramických filtrů v radiostanicích Yaesu, způsobené stejnosměrnou složkou signálu.
- Jak pomocí smyčky ze šňůry nebo provázku uvázat tábornické vybavení, aby se při pochodu nevytrousilo. Jak to provést pouze pomocí provlékání provázku svázaného do nekonečné smyčky tak, aby nebylo potřeba uvazovat žádné suky, ani používat karabinky. Prostě nic, co by v zimě a ve vlhku nešlo rozvázat nebo rozcvaknout.
- Jak pomocí vložení oblého kamínku vytvořit úvaz uprostřed plochy nějaké krycí plachty nebo textilní látky, pokud v tom místě není k dispozici ouško nebo uvazovací oko.
- Ukázali jsme si jak vypadá tvar praktického nožíku podle vzoru dávného zálesáka, který se jmenoval Nessmuk.
- Ze kterého místa borovize získat co nejvíce pryskyřicí prosycené dřevo na tzv. „smolničku”, jejíž nastrouhané hoblinky se používají na rozdělání ohně.
- Jaké barvy vidí různé druhy zvířat a proč.
- Kamarádi si vyzkoušeli hlavolam (jak vyprostit ježka z klece a opět ho vrát nazpět).
- A aby bylo nějaké kulturní vyžití, tak nám Dušan Bučovice zahrál dokonce i na housle.
Nebyla by to „Akce Petrolejka”, kdyby se večer nesvítilo petrolejovými lampami. Ono se prakticky svítilo celý den, protože jedna z lamp visela a svítila jako reklamní poutač před chatou už od časného rána. Letos se však petrolejek sešlo méně než loni. Je to logické, protože bylo i méně účastníků. A navíc někteří, kvůli zvolenému způsobu dopravy (pěšky či na kole), ji sebou vzít ani nemohli. Proto se tentokrát sešly prakticky jen lampy, které jsou stálým inventářem místní chatky a k tomu ještě lampa typu Feuerhand 276 Baby special v luxusním pomosazeném provedení, kterou přivezl Dušan Bučovice. Zkoušeli jsme při chůzi po louce, zda je lepší si na cestu svítit plechovou petrolejovou lampou holou, nebo zda na ni raději nasadit plechové stínítko. Lampa se stínítkem je rozměrnější, ale světlo míří k zemi, svítí lépe pod nohy a neoslňuje do očí. Pořídit si k lampě stínítko se ukazuje jako cenná výhoda a to nejen při svícení v místnosti na stole, ale i při pochodu venku. Dále jsme testovali i dvě pracovní akumulátorové LED-svítilny. Jednu dobíjecí a jednu opatřenou solárním panelem. Obě svítily velmi dobře. Výhrady byly jen k „ledově bílému” odstínu barvy světla.
K večeru začali skupinu postupně opouštět někteří účastníci. První musel odjet Petr Přerov, aby to stihl ještě než se setmí. Jak jistě uznáte, jezdit pozdě v noci na kole, to není ten nejlepší nápad. Po setmění vzal Kentaur Iváň autem do Náměště na Hané jako spolujezdce Martina Olomouc, který tam měl zaparkované své vlastní auto z doby, kdy vyrazil turistickým pochodem přes lesy do Olbramic. No a jako poslední účastník se vydal na cestu Dušan Bučovice, který byl současně i účastníkem nejvzdálenějším. Já byl nakonec ten, kdo sfoukl plamen petrolejky, co visela před chatkou a to byla současně i poslední symbolická tečka, která letošní akci Petrolejka 2024 ukončila.
Účastníci akce - Viktor Olbramice, Dušan Bučoviice, Martin Olomouc, Kentaur Iváň. Fotografoval Petr Přerov.
Až v budoucnu akci Petrolejka někdy zase zopakujeme, určitě zkusíme objednat lepší počasí, aby neodrazovalo choulostivější účastníky...
[autor: OK2TAR, 6.10.2024]