Jsem letitý majitel jednofázové tříkilowattové elektrocentrály PROMAX 3500A s klasickým synchronním generátorem a AVR regulací. Mám vyzkoušeno, že by v případě nějakého výpadku sítě bez potíží utáhla v domě nejen světla a ledničku ale třeba i automatickou pračku. Bohužel na portejblové vysílání je tato šedesátikilová elektrocentrála přeci jen zbytečně velká a těžká. Její dvěstěkubíkový motor Briggs & Stratton by navíc běžel jen s minimálním zatížením, zbytečně spotřebovával benzín a ztrácel své cenné motohodiny. Proto jsem se díval na internetu po nějaké slabší a levnější elektrocentrále. Různé malé a tzv. „tiché“ elektrocentrály byly rozměrově zajímavé, ale cenově příliš drahé. Drahé k četnosti a počtu hodin, při kterých bych je smysluplně využil. Nakonec jsem objevil elektrocentrálu, která se mi po technické stránce i cenově líbila. Má označení Powermat PM-AGR-1500IM.
Vzhled invertorové elektrocentrály Powermat PM-AGR-1500IM před úpravami:
Je to zmenšenina standardní elektrocentrály s trubkovým rámem. Na fotce to vypadá velké, ale když to pak držíte v ruce, jsou rozměry velmi sympatické. V rámu je pružně osazený stopětikubíkový čtyřtaktní stabilní motor s třífázovým alternátorem a invertorová jednotka, která vyrábí 230V/50Hz sinus. Vzduchem chlazený jednoválcový motor má rozvod SV. Dnes je to už zastaralý systém, ale pro mne to bylo lákavé. Je to totiž stejný ventilový rozvod, jaký měly první typy nezničitelných zahradních sekaček (na sekačkách se pokazil pojezd, opadala kolečka, ulomily se madla, prorezivěl rám, ale motory stále běžely). Spalovací prostor motoru se spodovými ventily není z hlediska moderních požadavků na emise vhodný, ale takto řešené motory mají malý kompresní poměr a traduje se o nich, že dokáží pracovat i s poměrně nekvalitním, starým nebo zvětralým benzínem. Motor má elektronické zapalování, obyčejný plovákový karburátor, startování šňurkou a systém, který motor vypne při nedostatku oleje. Na občasné použití potřebujete přesně takový motor – nenáročný, jednoduchý, snadno opravitelný. Motor se snadno čistitelným karburátorem a relativně malou nádrží (4 ltr.), kterou dokážete během provozu vypotřebovat. Nádrž má, široký nalévací otvor a v hrdle jemné sítko, které nepropustí nečistoty ze dna kanystru. Karburátor má uzavíratelný palivový kohoutek (po jeho zavření lze vyjet zbytky benzínu z plovákové komory).
Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl a elektrocentrálu koupil. Přivezl mi ji dopravce PPL na dobírku. Malá papírová krabice skrývala překvapivě lehký stroj (14 kg), který dokážete uchopením za trubkový rám přenášet i jednou rukou. Říkal jsme si, že na portejbly, pokud se pojede autem, to bude paráda. To jsem ale ještě netušil, že je to…
Elektrocentrála jen pro domácího kutila
Nemyslím tím, že se hodí pro pohon drobného elektrického nářadí - to samozřejmě také, ale především proto, že pokud ji budete chtít řádně využívat, musíte si na ní tu a onde něco dodělat. Pominu nalití oleje 10W-40 a benzínu, to se rozumí samo sebou. Na co přišla řada hned poté, ještě před prvním nastartováním, bylo zapáskování všech volných drátů mezi motorem a invertorem. Jinak hrozilo, že se brzy utřepou. Zpětné navíjení startovacího lanka také za moc nestálo. Po demontáží mřížky se startovacím mechanismem se sice ukázalo, že výrobce pružinu i čep namazal, ale tuk je příliš hustý, pružina se navíjí pomalu. A tak pár kapek řídkého oleje na osičku zpětné navíjení výrazně zlepšilo.
Pak došlo na první start a asi hodinový provoz. Ale start byl značně komplikovaný, potvora ne a ne chytnout a když už, tak motor hodně kouřil. Pak jsem přišel na to proč to nejde – výrobce přehodil nálepky označující polohu klapky sytiče. Když jsem páčku přepnul opačně, než přikazoval popis na samolepícím štítku, motor běžel lépe. Jak jsem později zjistil - pro start patří páčka doprava. Tedy podle logiky: „Startuji, tak dám páčku směrem ke startovacímu táhlu. A když už je výfuk horký, dám páčku směrem k výfuku.“
Napájel jsem s elektrocentrálou ruční vrtačku a úhlovou brusku se smirkovým kotoučem při opravách dveří ve stáji u koní. Elektrocentrála stála a vrčela venku přede dveřmi. Odběr byl hodně kolísavý, od chodu na prázdno až po rázové zatížení 750 wattů, ale invertor to zvládal perfektně a voltmetr na hlavním panelu elektrocentrály ukazoval buď přesně 230V nebo jen krátce problikl na 231V. Motor byl poměrně hlučný. Výfukový tlumič je malý, ale když postavíte elektrocentrálu výfukem pryč do volného prostoru, nevadí to. Na oplátku malý tlumič rychle chladne, takže po práci můžete stroj rychle sbalit, odnést a nepopálíte se.
Práci jsem dokončil, ale přeci jen se mi jedna věc nezdála. Bez zatížení by měl motor běžet na stálých otáčkách. To se ale nestalo. Napětí na výstupu sice drželo jako helvétská víra, ale motor náhodně přidával, ubíral a měnil chod. Takové psí kusy se stávají, když je starý zvětralý benzín, ale já měl benzín čerstvý. Protože jsem měl v plánu dovybavit elektrocentrálu počítadlem motohodin, rozhodl jsem se, že se jí (bez ohledu na záruku) podívám řádně na „zoubek“.
Přestavba, úpravy, počítadlo motohodin
V návodě se zásahy a úpravy zařízení zakazují. Je to alibistická věta, protože ve stavu, v jakém stroj byl, jej rozhodně nebylo možno dlouhodobě provozovat bez vzniku vážnější poruchy nebo úrazu (prodření izolace, zkrat, nefunkčnost bezpečnostních funkcí aj.), to bylo patrné pouhým okem. Demontoval jsem proto invertor, nádrž i přední panel. Všechno je sešroubováno stejnými šrouby (stačí vám jeden klíč č.8, ale pořádně dlouhý - všechno bylo totiž utaženo úplně „na krev“). Do volného místa na předním panelu jsem vyřezal otvor a osadil počítadlo motohodin. Použil jsem počítadlo elektro-mechanické, napájené generovaným proudem 230V/50Hz. Mechanické počítadlo je pro občasně pracující stroj nutnost, protože počítadla digitální obsahují baterii, která se po třech letech vybije. A když ji nebudete hlídat (jako že u sezónního stroje nebudete) údaj o naběhaných hodinách se vám ztratí a nevíte nic.
Kostičku s tyristorem, zajištující vypnutí motoru při poklesu hladiny oleje jsem přeinstaloval pod hlavní panel. Na silové vodiče jsem nasadil dodatečné izolační bužírky a přeložil všechny hlavní kabelové trasy tak, aby se daly stahovacími páskami upevnit k rámu na motoru se nic netřepalo. Není radno to podceňovat. Přerušení kostřícího vodiče nebo černého vodiče zapalování způsobí, že spalovací motor nedokážete vypnout (zapalování se vypíná vyzkratováním). Přerušení žlutého vodiče zase způsobí nefunkčnost hlášení nedostatku oleje. Z alternátoru vycházejí dva kabelové svazky. Jeden třífázový s napětím mezi fázemi naprázdno až 490V(AC), to není málo! Druhý má 20V(AC) a napájí elektroniku invertoru. Když už jsem manipuloval s vodiči, navlékl jsem na ně i různá odrušovací ferritová jádra.
Přidal jsem ještě jednu vychytávku – žlutý vodič olejové ochrany jsem vyvedl na zdířku pro 6,3mm jack. Když se žlutý vodič ukostří, motor se zastaví. Může se to v budoucnu hodit třeba při nabíjení akumulátoru. Nastartujete elektrocentrálu a silná nabíječka bude nabíjet akumulátor. Po nabití akumulátoru se na nabíječce rozsvítí zelená LED. Signálem odvozeným od LED se přes malé relátko dá povel k okamžitému zastavení elektrocentrály a nemusíte to hlídat.
Motor, aby se snadno dosáhlo na startovací šňůru, je na rámu našroubovaný asymetricky. Takže na rámu za motorem zbývá trochu nevyužitého místa. Prochází tudy příčný nosník rámu, který se přímo nabízel - přidal jsem tam uzavíratelnou plechovou schránku na nářadí a na náhradní svíčku. Myslím, že by tyhle věci měly být vždy po ruce. Hlavně při provozu někde v terénu se to může hodit.
Obrázek vlevo - detail počítadla motohodin, pod ním "Stop-Jack". Obrázek vpravo - skříňka na nářadí umístěná za motorem.
Nově zvolená trasa hlavního kabelového svazku prochází místy s nejmenšími vibracemi v blízkosti silentbloků, nikoliv u hlavy motoru.
Potíže s karburátorem
Po provedených úpravách jsem elektrocentrálu zkoušel, ale opět nic moc. Jelo to, ne že ne, ale chod motoru se mi prostě „na ucho“ nepozdával. Vyšrouboval jsem dlouhé svorníky, které držely karburátor, pak opatrně vyvěsil táhlo mezi karburátorem a páčkou otáčkového regulátoru. Karburátor jsem celý rozebral na stole. Karburátor je jednoduchý. Nahoře je páčka klapky sytiče (nyní podle pohledu na funkci klapky už bylo jasné, že výrobce má opravdu popisky špatně). Dole má karburátor plovákovou komoru. Na jejím boku je šroub, kterým jde zbytek benzínu z plovákové komory (nebo i celé nádrže) vypustit - výborná věc. Velkým spodním šroubem se dá celá komora odšroubovat.
Objevil jsem hned několik možných příčin nerovnoměrného chodu motoru. Plastový plovák přitlačuje uzavírací jehlu přes jemnou pružinku. Pružinka na jehle byla zjevně o závit přeskočená a jehla nezavírala spolehlivě. Na dně plovákové komory byly drobné mosazné třísky a jedna byla nasátá až v hlavní trysce. Hlavní tryska drží emulzní trubici. Tryska ale nebyla dobře utažená, emulzní trubice nebyla dotlačená až k tělesu karburátoru a benzín si protékal, kudy se mu zlíbilo. To ale byly úplné drobnosti proti tomu, co jsem objevil potom. V hlavním hrdle karburátoru, mezi klapkou sytiče a klapkou ovládanou regulátorem bylo něco tmavého, měkkého. Přesypávalo se to sem a tam. Vytáhnul jsem to opatrně pinzetou a ukázalo se, že je to odstřižek benzínové hadičky. Ten se tam nemohl dostat sám od sebe (elektrocentrála má filtr vzduchu). Tato, stejně jako všechny předchozí závady, mají jednoho společného jmenovatele - člověka, co sestavoval karburátor. Buď to byl čínský sabotér, vědom si, že zboží půjde na evropský trh. Ale spíš to byl jen nešťastník, který na montážní lince nestíhal normu. Nakonec stačil šroubovák na utažení trysky a nasazení pružinky na jehlu plováku, pinzeta na vyjmutí zatoulaného odřezku hadičky a trocha trpělivosti. Konečně motor běžel podle mých představ.
Shrnutí a hodnocení
I přes výčet závad, poruch a šlendrián pracovníka při montáži stále považuji tuto elektrocentrálu za technicky dobře navrženou, přehledně a jednoduše zkonstruovanou. Ideální pro malé odběry pohybující se někde v režimu od 0,3 do 0,75 kW. Takovou, která dokáže dobře sloužit – samozřejmě až poté, co si ji zručný kutil po nákupu sám prohlédne a upraví k obrazu svému. Za ty peníze (3599,-Kč s DPH, ke dni 2.5.2024), za které se ve slevách prodává, se ta dodatečně vynaložená práce určitě vyplatí.
[autor článku: OK2TAR, datum: 13.5.2024]
Pár obecných doporučení k malým elektrocentrálám:
Pokud chcete, aby elektrocentrála dlouho sloužila, je po nákupu zapotřebí pamatovat na přiměřený (nejméně pětihodinový) záběh s malým zatížením. Po těchto pěti hodinách záběhu vyměňte olej. A pak pravidelně měňte olej po každých dalších dvaceti nanejvýš třiceti motohodinách. A to bez ohledu na to, že se v návodu uvádí výměna třeba až po sto či více motohodinách. Motory nemají filtr oleje a čistota oleje rozhoduje o životnosti motoru. Pamatujte, že příliš dlouhá životnost motoru, není v zájmu obchodní strategie výrobce, ale vás by zajímat měla. Také je dobré si pamatovat, že elektrocentrála se má před dlouhodobým odstavením vždy pootočit startovacím lankem do kompresní polohy, aby byly uzavřené oba ventily a vlhkost nevnikala do válce. V takové poloze se nebudou zbytečně unavovat ventilové pružiny, magnet zapalování bude stál blízko jádra cívky a méně slábnout.
§ Upozornění:
Informace obsažené na těchto stránkách jsou poskytovány „tak jak jsou", bez jakýchkoli záruk. Stránky jsou proto pouze informací, nejsou odbornou radou nebo odborným návodem ve smyslu Občanského zákoníku. Praktickým využitím těchto informací podstupujete riziko škody nebo úrazu. Veškerá rizika podstupuje sami a autor stránek za ně nepřebírá žádnou zodpovědnost.