Ještě koncem devadesátých let, když se někde na kopci či na rozhledně pokoušel radioamatér navázat spojení, byl záhy obklopen skupinkou náhodných kolemjdoucích, kteří se zájmem sledovali jeho počínání. Bezdrátová komunikace? Div techniky! Dnes je člověk konfrontován se zcela jinou reakcí veřejnosti. A popravdě dost těžko hledá slova, když má odpovědět na celkem logický dotaz:
"Proč nezavoláte svého kolegu mobilem (jako každý NORMÁLNÍ člověk), vždyť té chrchlající vysílačce není skoro rozumět?"
A tak v příští chvilce mizí ruční FM radiostanice v kapse majitele, který se z frekventovaného místa raději rychle po anglicku vytratí...
Stavba replik starých přístrojů může být v současné přetechnizované době zajímavý trend. V zahraničí hojně rozšířený. Může přinést potěšení nováčkům pro svou jednoduchost a nízké náklady, ale i zkušeným radioamatérům vzpomínkami na mládí, když podobné přístroje stavěli. Mnozí z nich už dosáhli mnoha tisíc spojení a mají už QSL-lístky z celého světa. Titěrnost SMD součástek je však mimo jejich fyzické možnosti. Stavbu moderních zařízení převzala chladná robotizace a radioamatérův tvůrčí duch tak trochu strádá. Což tak namísto nejnovějším japonským rádiem zkusit spojení s kusem "dřevěného prkna" osazeného skleněnou lampou? Místo s kilowatty v anténě se dovolat s jednotranzistorovým Michigen Mighty-Mite napájeným jen devítivoltovou baterií nebo to zkusit s replikou legendárního Parasetu Whandon MK-VII... Je to málo výkonné a už pouhý příjem či telegrafní spojení obtížné? Ano! Tak to je to pravé!
Jsou to přístroje celkem primitivní. Některé dokážete postavit i během jediného dne. Třeba jen na kusu ohnutého plechu nebo v modernějším kabátě z typizované plastové krabičky. Ti zručnější si troufnou i na přesnou repliku. Ten, kdo se do takové stavby pustí, musí být veden stejnými duševními pohnutkami, jako třeba skaut snažící se rozdělat oheň křesáním, přestože má v kapse sirky. Nejde o to dosáhnout cíle nejmodernějšími koupenými prostředky, ale dokázat si, že to umím i jinak. Něčím, co jsem sám postavil a uvedl v život. Práce s krystalkou, jednoelektronkovým zpětnovazebním audionem či Twinplexem je kus dobrodružství a romantiky. Je tu ona pověstná trocha "lidského" tepla z elektronky, živý "dech" zpětné vazby i nemalého odříkání při šetření na anodovou baterii...
Nejsem si sice úplně jistý, zda svými náměty někoho zaujmu a bude-li je někdo číst nebo přístroje dokonce stavět. Přesto se o to svými články pokusím. Něco mi říká, že jsou to věci, které by neměly jen tak bez povšimnutí v proudu času zapadnout.
(Jak podotkl jeden kolega na kratinách: "Kdo alespoň jednou v životě nepostavil dvoulampovku, není chlap, ...a radioamatér už vůbec ne!")
[autor: OK2TAR]
§ Upozornění:
Informace obsažené na těchto stránkách jsou poskytovány „tak jak jsou", bez jakýchkoli záruk. Veškerá rizika související s použitím těchto informací přebírá uživatel. Tyto stránky obsahují informace, získané vlastním studiem a praktickými pokusy. Při nich nebyla důsledně řešena problematika bezpečnosti, ochrany před úrazem nebo škodou, ani souladu s platnými normami, bezpečnostními nebo jinými předpisy. Stránky jsou proto pouze informací o vlastních poznatcích, studiu a zkušenostech, nejsou odbornou radou nebo odborným návodem ve smyslu nového Občanského zákoníku. Praktickým využitím těchto informací podstupujete riziko škody nebo úrazu. Veškerá rizika podstupuje sami a autor stránek za ně nepřebírá žádnou zodpovědnost. Výrobu nebo úpravy všech zde uvedených zařízení provádí každý na vlastní nebezpečí. Výkresy, náčrty a konstrukce neprošly žádným schválením podle ČSN, ISO ani jiných norem a je věcí realizátora, aby si toto zajistil.