Nesmysl nebo jen hra se slovíčky?
Naši předkové často označovali radiopřijímače termíny "jedolampovka", "dvoulampovka", "třílampovka" a tak všelijak podobně. Přitom bylo docela normální, že když jste se podívali třeba do útrob dvoulampovky, uviděli jste tam ke svému překvapení elektronky tři. Jak je to možné? Snadno. Při pojmenování přístrojů se totiž počítaly pouze ty elektronky, které se aktivě účastnily zesílení, nikoli usměrňovací elektronka v napájecím zdroji. A dodržovalo se to někdy i při kreslení schémat, kdy zesilovací elektronky byly v jedné řadě v horní polovině plánku, zatím co napájecí část včetně elektronky usměrňovací byla ve spodní polovině výkresu jako by "pod čarou".
Nuže dobře, ale je možné, aby existoval i přístroj, u kterého je to obráceně? Aby byl třeba dvoulampovkou a byla v něm jedna elektronka?
I když nebudeme v názvosloví úplně přesní, za jistých okolností to možné je. Třeba v případě, že jedna a ta stejná elektronka bude signál zpracovávat dvakrát po sobě. To se dá vyřešit tzv. reflexním zapojením. Fyzicky bude v přijímači elektronka jedna, ale co do konečného efektu bude pracovat přijímač jako dvoulampovka.
Tyhle triky radioamatéři dost často používali (i když to byl někdy technický kompromis). Elektronky byly drahé, tehdy stejně jako nyní. A navíc, každá další přidaná elektronka by vyžadovala žhavení i anodové napájení, což při práci v terénu zkracovalo život bateriím. Mnohdy tak z úspornosti vznikala velmi zajímavá zapojení.
V následujícíh odstavcích si to můžeme ukázat na příkladu Twinplexu, když u něj jednu z triod použijeme současně pro buzení sluchátek, ale i jako vystupní předzesilovač jehož zapojení částečně použijeme. Aniž bychom přidali další elektronku, odstraní se vyzařování do antény při poslechu SBB a CW, anténa nebude ovlivňovat přesnost ladění a zachytíme i slabší stanice. Bude stačit, když okolo původní elektronky přidáme pár součástek, které umožní přidat jí jednu funkci navíc.
Reflexní KV Twinplex se vstupem pro anténu s vysokou impedancí:
Máte-li ke svému přijímači anténu, kterou tvoří jen nějaký kus drátu neznámé délky (ve většině případů dost krátký), bude pro vás vhodné následující schema, u kterého je vstup antény vysokoimpedanční. U něj je signál z antény přivedený na řídící mřížku druhé (pravé) triody. Zde se "smíchá" s nízkofrekvenčním signálem který přichází od potenciometru hlasitosti. Oba signály jsou si tak frekvenčně odlišné, že si vůbec nepřekážejí. Vysokofrekvenční signál přes velký odpor 10K k potenciometru nepůjde a naopak nízkofrekvenční signál nepůjde do antény, protože mu v tom brání příliš malá kapacita kondenzátoru 100pF. Oba signály mají jedinou možnost - pokračovat do elektronky. Signál z antény však musí být vůči zemi spojený tlumivkou 2,5 mikrohenry a tlumícím odporem 3K3, jinak by se na citlivou mřížku mohlo dostávat z antény vrčení 50Hz, které anténa pochytá někde v okolí všudepřítomné elektrorozvodné sítě. Elektronka oba signály zesílí a na její anodě je musíme opět oddělit. Zesílený vysokofrekvenční signál zavedeme přes kondenátor s velmi malou kapacitou na vstupní ladící obvod přijímače. Větší kapacita by nám způsobila nežádoucí pískání, protože by se na mřížku první (levé) triody dostal i signál nízkofrekvenční a způsobil akusticky slyšitelnou zpětnou vazbu. Aby nám ale vysokofrekvenční signál neutekl do sluchátek, musíme mu cestu oddělit tlumivkou. Přes tlumivku dokáže projít jen nízkofrekvenční signál a tak jako u původního Twinplexu bude hrát do sluchátka.
Žlutě je označena trasa vysokofrekvenčního signálu přes druhou (pravou) triodu, modře trasa nízkofrekvenčního signálu prvního zesilovacího stupně (levé triody), oranžově trasa nízkofrekvenčního signálu druhého zesilovacího stupně (pravé triody). Schméma je jen ukázka, návrh a čeká na řádné praktické vyzkoušení. V praxi se při oživování možná ukáže, že tu či onu hodnotu součástky je možné upravit a výsledek zlepšit. Je to také částečně závislé na rozmístění součástek, jejich stínění a celkové mechanické konstrukci přístroje, protože na krátkých vlnách, na které je přístroj konstruován, mají parazitní kapacity i parazitní indukčnosti dost podstatný vliv na výsledek práce a je těžké je dopředu odhadnout.
Reflexní KV Twinplex se vstupem pro anténu s nízkou impedancí:
Máte-li ke svému přijímači anténu, kterou tvoří drátu délky lambda-čtvrt nebo se jedná o radioamatérskou anténu na kterou vysíláte a je do místnosti svedená pomocí koaxiálu, bude pro vás vhodné následující schema, u kterého je vstup antény nízkoimpedanční. Jako v článku o neladěném VF předzesilovači (který se stal pro návrh tohoto reflexního zapojení inspirací) je i zde přiváděný VF signál nikoli do mřížky, ale na katodu elektronky, což lépe vyhovuje její impedanci. Aby však mohla elektronka pracovat jako VF zesilovač s uzemněnou mřížkou, ale současně mohla zesilovat NF signál, musíme mřížku "uzemnit" jen pro vysoké frekvence a pro frekvence nízké ji nechat volnou. Tuto podmínku zajistí mřížkový blokovací kondenzátor 1000pF. Pro vysoké frekvence se bude chovat jako zkrat, nízké frekvence jen přitlumí, ale nechá projít na mřížku. Aby se nám signál od antény přivedený na katodu neztrácel do země přes kondenzátor 10MF, musíme jej oddělit vysokofrekvenční tlumivkou. Kondenzátor se pak bude uplatňovat pouze pro nízké kmitočty, tak jak pro nízkofrekvenční zesílení potřebujeme a pro vysoké kmitočty se bude chovat, jako by tam vůbec nebyl. Signál z antény přivádíme na běžec potenciometru 100R. Můžeme tím zvolit, jak velkou část signálu předáme do katody a naopak jak velkou část zatlumíme do země. Tím volíme citlivost a můžeme zeslabit příliš silný signál blízkých stanic, pokud by náš přijímač svým signálem přehlcovaly. Prozor však, potenciometr je současně katodovým odporem zesilovacího stupně. Jeho hodnotu proto musíme dodržet. Nebude-li vhodný potenciometr k sehnání, raději ho nahraďte obyčejným odporem o hodnotě 100R a signál od antény přiveďte na jeho horní konec, přímo na katodu. Kondenzátor 10000pF má za úkol oddělit katodu od antény. Katoda má totiž proti kostře přístroje mírný kladný potenciál, vzniklý průchodem proudu přes katodový odpor 100R. Ten rozdíl trioda pro správnou funkci zesilovače nezbytně potřebuje. Kdyby však byla k přístroji připojena anténa, která by tvořila zkrat, kladný potenciál by se zrušil. Oddělení katody od antény kondenzátorem zaručuje, že ve všech případech bude potenciál zachován.
Schméma je jen ukázka, návrh a čeká na řádné praktické vyzkoušení. V praxi se při oživování možná ukáže, že tu či onu hodnotu součástky je možné upravit a výsledek zlepšit. Je to také částečně závislé na rozmístění součástek, jejich stínění a celkové mechanické konstrukci přístroje, protože na krátkých vlnách, na které je přístroj konstruován, mají parazitní kapacity i parazitní indukčnosti dost podstatný vliv na výsledek práce a je těžké je dopředu odhadnout.
I když je vstupní mřížkový obvod první elektronky navázán s anodou druhého stupně zesilovače jen přes malou kapacitu kondenzátoru 5pF, očekávejte, že při vyjmutí výměnné cívky z přístroje, pomine zatlumení vstupu první triody pro nízké frekvence a může se stát, že přístroj bez cívky začne tvrdošíjně pískat nebo houkat. Žádné nebezpečí jeho poškození nehrozí, je to přirozený jev, který se může vyskytovat u obou dvou schemat zapojení. Přesto ale nedoporučuji vyměňovat výměnné cívky při zapnutém anodovém napětí. Anodové napětí vypněte (žhavení můžete ponechat), vyměňte původní cívku, vložte do patice cívku druhou pro jiný vlnový rozsah, skříňku přístroje řádně uzavřete a pak teprve anodové napětí zapněte. Vyvarujete se nebezpečí úrazu elektrickým proudem i nepříjemných akustických efektů linoucích se ze sluchátek.
[autor: OK2TAR, datum: 9.11.2014, licence: CC-BY-ND]
§ Upozornění:
Informace obsažené na těchto stránkách jsou poskytovány „tak jak jsou", bez jakýchkoli záruk. Veškerá rizika související s použitím těchto informací přebírá uživatel. Tyto stránky obsahují informace, získané vlastním studiem a praktickými pokusy. Při nich nebyla důsledně řešena problematika bezpečnosti, ochrany před úrazem nebo škodou, ani souladu s platnými normami, bezpečnostními nebo jinými předpisy. Stránky jsou proto pouze informací o vlastních poznatcích, studiu a zkušenostech, nejsou odbornou radou nebo odborným návodem ve smyslu nového Občanského zákoníku. Praktickým využitím těchto informací podstupujete riziko škody nebo úrazu. Veškerá rizika podstupuje sami a autor stránek za ně nepřebírá žádnou zodpovědnost. Výrobu nebo úpravy všech zde uvedených zařízení provádí každý na vlastní nebezpečí. Výkresy, náčrty a konstrukce neprošly žádným schválením podle ČSN, ISO ani jiných norem a je věcí realizátora, aby si toto zajistil.