Účastníkem letos už 4. ročníku tradiční expedice Bílý tesák jsem byl poprvé loni. Věděl jsem tedy, že celkovým přípravám na akci je třeba věnovat náležitou pozornost. Mnoho týdnů předem spolu Laďa OK2TVW a Viktor OK2TAR komunikovali na převaděči OK0BF a z jejich rozhovorů bylo jasné, že i v tomto roce je vše naplánováno do posledního detailu a že oba radioamatéři jsou připraveni naprosto na vše. V jistém smyslu by se dalo říct, že účastníky expedice BT-2008 byli i ti, kteří v průběhu června a července poslouchali mnohahodinové debaty o přípravách stěžejní akce roku.
V pátek 4. července odpoledne jsem se z Olomouce přemístil do Prostějova, odkud asi po hodině odjížděl spoj do Bukové. Měl jsem v plánu využít času na přestup nákupem v nedalekém supermarketu. Prvním zbožím, které mi po průchodu turniketem padlo do oka, byly nakládané okurky. A proč vlastně ne, řekl jsem si a naložil do vozíku své první portejblové nakládačky (účastníkům, kteří pátečního večera konzumovali maso, přišly náramně vhod. I k mému sýru byly vynikající...) a poté i další potraviny. U pokladny se ke mně přitočil bezdomovec - hádejte, jaký nápoj byl v jím kupované tetrapakové krabici! Samozřejmě se ptal, kam jedu; velký batoh na mých zádech byl dostatečnou záminkou navázat krátký hovor. I tento bezejmenný pán si přírodu v okolí Protivanova a Bukové velmi pochvaloval, i když ji asi znal z jiného než expedičního pohledu.
O chvíli později jsem seděl v autobuse a sledoval během jízdy Prostějovem stránky knížky a nad Plumlovem už „stránky“ přírody. Zapadající slunce svítilo vstříc cestujícím, kteří bydlí na Drahanské vrchovině a jednomu turistovi, co už se těšil na setkání s kolegy radioamatéry.
Ti byli vidět už zdaleka - velký stan na louce vedle Bukové se přehlédnout skutečně nedal, stejně jako Viktorova větrná elektrárna. Po přivítání jsem zjistil, že Martin OK2GMO, kterému jsem později asistoval při přípravě techniky, ještě není na místě. Přišel čas na občerstvení, tedy i výše popsané okurky. Po příjezdu Martina (na kterého taky zbylo 
) jsme se už společně začali věnovat přípravě „naší“ expedice, neboť Martin měl v úmyslu zúčastnit se radioamatérského závodu. Ještě za soumraku jsme dokončili stavbu stanu i stožáru a připravovali se k natažení čtyřicetimetrové krátkovlnné antény v její plné délce a úvazů ke stožárům. Znamenalo to rozmotání několika klubek drátu „pékáčka“, jehož konce se bezvadně zapichují do dlaní. Po spojení všech drátů do požadované délky jsme už za tmy vstoupili do lesa, abychom po několika pokusech připevnili druhý konec antény k jednomu ze stromů. Těšili jsme se na zapojení antény do přijímače (PSV bylo ideální!) a první spojení.
Displej Martinova Yeasu FT-857 se zeleně rozzářil a první signály v pásmu 80m přivábily drobný hmyz i naše uši.
Poslouchali jsme a vysílali v tomto pásmu do druhé hodiny ranní, já jsem ještě mezi vysíláním sledoval hvězdnou oblohu, která byla díky silnému větru téměř bezmračná. Okolo třetí hodiny ranní jsme se odebrali do stanu s úmyslem odpočinout si před náročným soutěžním vysíláním následujícího dne, ale noční vítr byl v kombinaci s činností nabuzené větrné elektrárny příliš rušivý. Spánek se ve stanu, na jehož severní stranu stále útočil vítr, dostavoval jen v krátkých intervalech.
Ráno už bylo méně větrné, podávala se snídaně (každý si ji podával sám ) a během slunečného dopoledne nás začali navštěvovat další příznivci nejen radioamatérského vysílání. Dostavil se Jarda Prostějov a pak i kolmo Ruda Holice OK2SR, kterému takřka celou cestu z Olomouce foukal milý protivítr. Okolo poledne pro mě letošní „tesák“ končil, protože moje víkendové hudební aktivity měly dlouho dopředu daný termín, který se bohužel kryl s letošní expedicí. Poděkování zde patří Jardovi, který mě autem přiblížil do Protivanova, odkud jsem pak autobusem odjížděl do Olomouce.
I když jsem na letošní expedici pobyl pouhých 16 hodin (včetně těch několika polospánkových), byl jsem rád, že díky zájmu o vysílání a radioamatérskou činnost mohu trávit čas s fajn lidmi, kteří mají co říct nejen do mikrofonu. A někdy jim to není nic platné - čtěte dále! Během sobotního dopoledne jsem komunikoval i v pásmu PMR. Už nevím, s kým to bylo, ale podstatné je, že na zvoleném kanále byl slyšet v pozadí nějaký hovor. Přeladili jsme se proto na volný kanál. Tou dobou byl na rakouské hoře Schneeberg nedaleko od Vídně Přéma Olomouc OK2TOR s přáteli, kteří nás i na tu dálku (přes 200 km!) slyšeli a samozřejmě na nás dávali „brejky“. Ty jsem ovšem označil jako „nějakej hovor v pozadí“. Kolegové mohli mít na výletě v sousední zemi krásné spojení... a já vlastně také. Tak příští rok si dám opravdu pozor!
[autor: OK9DAL]