Termín a místo konání:
20. až 24. srpna 2012 - v rámci programu setkání Hafanklubu, Olbramice u Náměště na Hané.
Loňský „zájem” dětí (respektive rodičů, kteří o jejich účasti rozhodovali) o ukázku radiotechniky a o hry s vysílací technikou "předčil" i ta nejsmělejší očekávání - což v praxi vypadalo tak, že po třítýdenní přípravě programu her, odkonzervování, kontrole, nabití zdrojů a přípravě veškeré techniky se zatím jen tiše tušené s železnou jistotou potvrdilo - nikdo nepřijede, nikdo nemá zájem. Takže letos jsme raději nechali polní telefony, rádia, krystalky a všemožné vysílačky v klidu spát a zkusili to naplánovat z trochu jiného konce...
Směrem na Divoký Západ:
Každý si určitě vzpomene na ranč se stády dobytka pasoucích se všude, kam oko dohlédne. I na kovboje „s kolty proklatě nízko”. Obrázek jako z nějakého westernu. Na tábory s indiánskou tématikou si hrají děti kdoví kde. Jenže to je jen krátký úsek dějin vytržený z kontextu. Přemýšleli jste někdy, jaké to vlastně bylo krátce předtím, než lidé postavili ranče a začali chovat dobytek? Kdo se první odvážil na neprobádaná indiánská území? Dokážete si představit indiána bez tomahavku? Těžko, jak by asi vykopávali nebo zakopávali válečnou sekyru, že. Ale kde vlastně vzali indiáni tomahavky, když vůbec neuměli vyrábět železo? Navíc je známo, že Siouxové - válečníci nosili nádherně zdobené čelenky, ale sami si je většinou nedělali. Od koho je tedy získali? Kdo byl tak šikovný a zručný, přesto nám jeho jméno neutkvělo v povědomí? Indiáni jedli sušené, pečené, ale i vařené maso. Ale jak a v čem je vařili v dobách, kdy ještě neměli kotlíky, které by mohli bez obav zavěsit nad oheň? Každý správný muž, když šel na Západ měl pušku a nůž. Jenže čím se taková puška nabíjela, když se v té době ještě nevyráběly mosazné náboje? Proč byli horalové a trapeři ověnčeni náhrdelníky s korálky, když žili v divočině mezi medvědy, kteří je neobdivovali... ?
...je mnoho a mnoho otázek i odpovědí a tak jsme si o tom mohli chvíli vyprávět. O lovu bobrů, o horském obchodu s kožešinami, o tom že slovo „jít na rande” mělo dřív úplně jiný význam i o tom, že Hadí řeka vůbec nemá jméno od velkého množství hadů na jejich březích. Mohli jsme se v duchu na krátko přenést do té staré romantické doby - na Západ, na Velké pláně, do Skalistých hor i na sever do Kanady a oprášit více než stoosmdesát let staré dovednosti...
- Zkusit rozdělat oheň křesáním s pazourkem ocílkou a troudem.
- Uvařit něco v kotlíku a naučit se udržovat i regulovat oheň.
- Postavit si jednoduchý trapperský „shelter” z tříyardové plachty.
- Pohladit si, jak hladké či kousavé byly vlněné indiánské deky a co se myslí tím, že deka byla tzv. „pětičárková”, když barevné pruhy měla čtyři.
- Rozpoznat a správně pojemnovat různé druhy kožešin.
- Obout si sněžnice a absolvovat v nich v nich pár neohrabaných kroků.
- Zkusit si, jak se stojí na sanicích, jak se řídí sáně pro psí spřežení i jak rychle lze psovi navléknout postroj.
Bylo mnoho věcí, co jsme chtěli stihnout a tak málo času. Zdaleka jsme nestihli všechno, co jsme původně chtěli. Nicméně, počasí nám přálo, děti spokojené a to bylo hlavní.
Pár fotek z akce:
Kliknutím na obrázek ho lze zvětšit, kliknutím na zvětšený obrázek se okno opět zavře.
(Některý počítač bude požadovat odsouhlasit „Povolit automaticky otevíraná okna z tohoto webu.“)
