expedice-bílý-tesák z akcí ukázky pro děti ukázka na LT Ruprechtov 9.8.2008
Asi uprostřed letních dětských prázdnin navštívili dva členové Expedice Bílý Tesák letní dětský tábor Malina u Ruprechtova na Drahanské vrchovině pořádaný DDM Vyškov. Akce byla samozřejmě dlouho dopředu plánovaná a dohodnutá s vedoucími tábora. Cílem bylo ukázat dětem něco málo z radioamatérského hobby a trochu netradičním způsobem program tábora zpestřit. Počasí akci vcelku přálo a tak se mohla hlavní část odbývat venku. Nepoužívané vlajkové stožáry posloužily k zavěšení antén (invert-V na 80m, drátovka pro krystalku) přes hřiště, s ukotvením teleskopického stožárku (pro CB anténu) vypomohlo zábradlí u schodů. Stoly vynesené před jídelnu posloužily jako improvizované vysílací pracoviště vybavené transcivery Yaesu FT857, Yaesu FT817ND. Představila se zde i kompletní radiostanice RF10 s příslušenstvím, mobilní CB-radiostanice Elix-77S a bezpočet ručních radiostanic ať už to byl Alan, Alinco, Intek či Icom...
Jak je vidět dole na fotkách, účast byla hojná. Na úvod řekl pár slov o záludnostech šíření radiových vln Viktor OK2TAR. Vysvětlil zásadní rozdíl ke kterému dochází při komunikaci na druhou stranu zeměkoule direktním dálkovým spojením nebo je-li uskutečněno mobilním telefonem. Protože byla přes hřiště natažena dlouhá drátová anténa, mohli si zájemci na vlastní uši vyzkoušet jak hlasitě hraje obyčejná krystalka (včetně původního galenitového detektoru) a získat představu, jakým způsobem poslouchali rádio jejich pradědové. Pak Laďa OK2TVW vyprávěl o různých radioamatérských aktivitách a současně udělal několik ukázkových spojení na krátkovlnném pásmu 80m.
Aby však nebylo jen při teoretizování a děti si mohli radiostanice osahat, rozdělil se tábor na dně skupiny. Jedna část dětí zůstala na základně s Viktorem a druhá „průzkumná“ pod vedením svých vedoucích a doplněná Laďou vyrazila do terénu směrem k místu zvanému Tři smrky. Laďa měl na zádech batoh s vojenskou RF10, za pasem CB ručku a v kapsičce Icoma. I děti dostaly PMR-stanice. A tak mohli za pochodu hovořit jak mezi sebou tak i s kamarády na základně v táboře. Přiznejme popravdě, že zezačátku byl provoz dost zmatený. Nezúčastněným posluchačům sedmého kanálu PMR asi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Ono není snadné naučit děti (vychované mobilními telefony) dodržovat zásady simplexního provozu, nezbytnou radiovou kázeň a naučit je bez překřikování mluvit řádnou výslovností. Jako v každé větší skupině dětí se vyskytla skupina „nepoučitelných“, skupina „nudících se“, ale také pár mimořádné zapálených a nadaných, ze kterých by se mohli stát v budoucnu výteční operátoři (které je ale zapotřebí včas podchytit, podpořit a povzbudit).
Výprava měla i další cíl - jednalo se o zkoušku, které pásmo bude v ruprechtovském terénu nejvýhodnější. Nápad využít radiostanice pro různé akční táborové hry padl už dávno předtím. Teď bylo zapotřebí prověřit, které ze stanic by byly k tomu účelu nejvhodnější. Kóta Tři smrky je dokonale „utopená“ v lese a tak příliš nepřekvapilo, že jako první vypadlo spojení pomocí ručních PMR-stanic. Nebylo to jen malým výstupním výkonem PMR-stanic, protože ani použití desetkrát výkonnějších stanic radioamatérských na frekvenci 433,550 MHz (která je svými vlastnostmi šíření s frekvencí PMR srovnatelná) nepřineslo žádné podstatné zlepšení. Pesimistické očekávání se potvrdilo - bujará zeleň a členitý terén tuto frekvenci velmi silně tlumí. Jako druhá nevhodná volba se ukázalo spojení s RF10 na 50MHz při použití originální prutové antény. Přístroj je pro dané účely přeci jen trochu těžkopádný, navíc při dlouhých hovorech rychlé klesalo napětí akumulátorů. Naopak po celou dobu se s průzkumnou skupinou dařilo udržovat spojení na CB-frekvenci 27MHz (i když se silným rušením od zahraničních stanic typickým pro letní měsíce roku). Nemalou měrou tomu přispělo i použití vysoko umístěné antény lambda-půl na táborové základně pracující proti pendreku Laďovi přenosné ruční stanice. Když potom při zastávce Laďa natáhl na strom závěsnou anténu Slim-Jim a připojil ji k ručce místo pendreku, kvalita vzájemné komunikace mezi oběma skupinami se velmi výrazně zvýšila a report se vyšplhal na stabilních RS56. Závěrem: Běžně dostupné komerčně vyráběné radiostanice CB by tedy měly být bez větších problémů použitelné na většině území, které tábor při svých výletech používá, případně v problémových úsecích lehce vypomůže připojení ruční stanice na drátovou anténu.
Odpoledne byla naplánovaná hra „lodě“. Asi není nutné detailně vysvětlovat o co jde (dvě soupeřící skupiny, každá vybavená mapou se čtvercovou sítí ostřeluje flotilu protivníka). Oproti běžným zvyklostem, kdy se hra hraje v jedné místnosti u dvou stolů, byly nyní skupiny vzdálené několik set metrů od sebe. Neviděli se, nesměli se navštěvovat, vzájemně je spojovala jen linka polního telefonu. Veškerá hra probíhala utajeně, právě po této lince. A aby to bylo ještě komplikovanější, zprávy o souřadnicích bylo před odesláním zapotřebí zašifrovat pomocí číselné tabulky a po přijetí rozšifrovat. Hra se tak zdramatizovala a současně to zaměstnalo mnohem větší počet dětí, než kdyby se hra hrála klasicky. Každá bojující strana měla svůj tajný štáb zalezlý v bunkru, který velel na dálku. Měl své stratégy, kartografy, šifranty i spojaře obsluhující TP25. Projistotu se zpráva potvrzovala navíc i PMR-stanicí. Samozřejmě byl důraz kladen nejen na regulérnost hry, správnost šifry, ale i na jasnost a srozumitelnost předání zprávy. Obě družstva se do hry vložila naplno a o napínavé chvilky nebyla nouze. Bavili se tak nejen malí, ale i velcí, kteří kontrolovali hru odposlechem na ústředně UT11. Celkem měly být svedeny tři bitvy mezi čtyřmi základními družstvy (vždy dvě družstva vzájemně a pak vítězové z obou utkání mezi sebou). Bohužel čas byl neúprosný a tak hra musela být kvůli večeři předčasně ukončena. Vítězem se nakonec stalo družstvo s největším počtem potopených protivníkových lodí, i když ještě nestihlo potopit lodě všechny.
„Lodě“ jasně prokázaly, že pokud se rozumným způsobem komunikační technika zakomponuje do běžně známých táborových her, získají zcela novou dimenzi a hlubší nádech dobrodružství.
Kliknutím na obrázek ho lze zvětšit, kliknutím na zvětšený obrázek se okno opět zavře.
(Některý počítač bude požadovat odsouhlasit „Povolit automaticky otevíraná okna z tohoto webu.“)
Tato ukázka byla poslední akcí, kdy jsem se setkal s Laďou OK2TVW. Vzpomínám, jak nadšeně celý večer plánoval, že se bude (pod křídly DDM) věnovat mladým začínajícím radioamatérům. Nedočkavě jsem pak čekal, kdy se na internetu objeví stránky nově založeného vyškovského radioamatérského kroužku. Čas ubíhal a nic se nedělo. Laďa nevysílal, na e-maily neodpovídat. Pak jsem se od kolegů dozvěděl, že se Laďa vydal zcela „jiným” směrem. Směrem, který má s pravověrným radioamatérstvím, přátelstvím a kamarádstvím pramálo společného. Dodnes někteří kolegové čekají, až jim vrátí radiostanice, které si pod záminkou této akce od nich zapůjčil. Inu, někdy si myslíme, že lidi ve svém okolí známe, jenže opak je někdy pravdou a pak nad jejich chováním nevycházíme z údivu...
[autor: OK2TAR]